Nejsem žádná spisovatelka, proto mi nevyčítejte, že něco potřebuje opsat... mé příběhy si můžete zkopírovat k sobě do Wordu a přečíst, ale nedávat dál!! Moc prosím o komenty, abych věděla, že má práce za něco stojí. 

Návrat hrdinů - PzK 4 část 4.

31. ledna 2011 v 17:31 | Vaše Eliz |  Můj příběh PzK 4
Ráno si Eliz zase hrála s Willem, Johnem, Catherine a Peterem jejich oblíbenou hru Na Vojáky a piráty. Vymyslel ji Peter (jak jinak), a všechny bavila. Eliz, Catherine a John byli piráti a Peter s Willem vojáci. "Ty prokletý piráte, budeš viset!" zvolal Peter. "To se radši odeberu na dno moře." křikla Eliz. Vzala do ruky klacek, který byl jejím mečem a zkřížila ho s Willovým. Will útok odvrátil a skočil po Johnovi. "Ty vojáku, tohle ti neprojde." John ze sebe bratra setřásl a napřáhl se k ráně. "Nech ho!" zabránila Catherine útoku. Peter, který dřepěl na sudu, se bavil. Seskočil, popadl provaz a hodil "pirátům" na krk oprátku. "Tentokrát jsme vyhráli my." usmál se. "Jen počkej, však se karta obrátí." předpověděl John. V zábavě je vyrušil pan Jonas. "Catherine! Pojď domů!" zavolal. Catherine odběhla a ten den ji už neviděly. "Začalo se nějak rychle stmívat, nezdá se vám?" pohlédl John na oblohu. "To je tím, že jsme se tolik zabrali do hry," řekl Peter. "Uvidíme se zítra?" "Já nepřijdu." řekl Will a všichni se na něj podívali. "Co se děje, Wille?" podivila se Eliz. "Otec odplouvá do Anglie a mně bere s sebou. Vůbec se mi nechce jet. Ale co nadělám? Je to otcovo přání." vysvětlil Will. Eliz se zachvěly rty a padla mu kolem krku. "Nemusíš odplout." šeptla. "Radši bych, aby plul John a ne já." řekl Will. "Řekl jsem, že pojedeš ty, protože jsi mladší." ozval se za dětmi James Shakespeare, otec Willa a Johna. "Jdi se připravit na cestu. Večer odplouváme. Chci se vyhnout pirátům. A nechci nic slyšet!" umlčel syny.
Večer se v přístavu loučil s paní Elizabeth a Will s Eliz se naposledy honili. Za jedním rohem domu se zastavili. "Eliz, vím že jsi dcera guvernérky, ale snad mi to odpustíš." řekl Will a políbil ji. Ten první polibek pro ně moc znamenal. "Wille, těch 8 let bylo krásných. Byla bych radši, kdybychom byli spolu déle." řekla Eliz. "Vrátím se a vezmu si tě za svou. Přísahám. Neopustím tě ve vzpomínkách." slíbil Will a při těch slovech si sundal z prstu prsten. "Dal mi ho otec. Dostal ho darem od tvé matky k mému narození. Nyní ho dávám tobě na znamení své lásky a slibu." díval se Will Eliz do očí. Dívka si sundala svůj. "Můj je skoro ze stejné doby." řekla. "Jsou stejné, takže až se jednou potkáme, poznáme se." pousmál se Will a vyměnili si je. "Necháváš mě napospas Peterovi." vytkla mu. "Zůstává tu John i Catherine. Budu mu psát dopisy, které budou však pro tebe." pokusil se ji Will utěšit. Eliz se nemohla cele ovládat. Natáhla ruku s prstenem, dotkla se chlapcovy tváře, on se dotkl její a znovu se políbili. Pak odběhli k lodi. "Nuže, nyní doopravdy odplouváme." řekl James k Elizabeth. "Je mi to velmi líto, že odplouváte." posteskla Elizabeth. Shakespearovi nastoupili na loď a Will ještě stihl Eliz obejmout. "Nezapomeň." šeptl. Eliz se dívala na loď a cítila v duši prázdno. Do očí se jí nahrnuly slzy a ukryla je v matčiných šatech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

líbí se ti můj blog???

Ano 50% (182)
Ne 50% (182)

Komentáře

1 Džejny Džejny | Web | 1. února 2011 v 19:57 | Reagovat

táto časť sa mi páčila, ale ako som už napísala, sú to len deti, moc mladé na lásku, ale ty s tým máš určite nejaký plán, tak počkám ako sa to bude vyvíjať ďalej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama