Nejsem žádná spisovatelka, proto mi nevyčítejte, že něco potřebuje opsat... mé příběhy si můžete zkopírovat k sobě do Wordu a přečíst, ale nedávat dál!! Moc prosím o komenty, abych věděla, že má práce za něco stojí. 

Život s Orlandem část 3.

22. dubna 2011 v 21:31 | Vaše Eliz |  Život s Orlandem
Orlando seděl v křesle a díval se svůj oblíbený film Království nebeské. V tom někdo zazvonil. "Kdo to může být tak pozdě?" pomyslel si a otevřel. "Katko, co tady děláš?" nemohl popadnout dech. "Utekla jsem od rodičů." vysvětlila mu. "Můžu u tebe přespat?" zeptala se. "Proč bys nemohla? Pojď dál." smiloval se nad ní Orlando. Katka se posadila na pohovku a vylovila z batohu flašku vody, aby se napila. "Proč jsi utekla?" chtěl vědět Orlando. "Matka mě obvinila z krádeže 1500,- Kč." vzlykla Katka. "A ví, kde teď jsi?" "Ne. Tak pitomá nejsem. Tohle je můj první útěk z domova." Katka se celou dobu hovoru dívala na své ruce a teď zvedla oči. Orlando seděl vedle ní. Jeho hnědé oči Katku trochu uklidnily. Cítila z nich porozumění a soucit. "Chceš vědět, proč bydlím tady?" optal se Orlando po chvíli mlčení. "To víš, že chci. Nikdy jsi mi to neřekl." pookřála Katka. "Pohádal jsem se s rodiči. Žít jsem tu chtěl už dlouho. Otec vše zhoršoval. Nepřál mi mou slávu a bohatství." vyprávěl Orli. "Bylo asi 14. listopadu, když mi otec vyhodil z okna můj text k PzK 3. Tehdy jsem se doopravdy naštval a začal na něj křičet. Hodně jsme se pohádali. Pak mi otec vrazil jednu pořádnou do zubů. V té chvíli jsem měl jasno. Samantha mě prosila, abych neodlétal, ale matka stála na otcově straně. Nemohl jsem jinak. Kufry jsem měl už dlouho zabalené. Tak jsem je vzal a utekl. Samantha utekla se mnou. Letenku jsem měl bohužel jen pro sebe. Naštěstí stál na letišti sestřin přítel Hector Break. Za letenkovou kontrolou jsem se otočil a díval se na ně. Tehdy jsem svou sestru viděl naposledy. Po příletu do Čech mi napsala SMSku, že se jí bude po mně stýskat. Samantha mě měla ráda." Orlando se odmlčel a podíval se na Katku. Během vyprávění Katka málem usnula a teď se probrala. "Teda, to muselo být něco." nezmohla se navíc. Hodiny ukazovaly 19:10, když Katka přišla do ložnice. Na sobě měla svou nejhezčí noční košili a cítila se jako svěže. "Vypadáš nádherně." vydechl Orlando. "Jsem ráda, žes mě nenechal venku. Díky." zašeptala mu Katka do ucha a objala ho. "Ty bys to pro mě udělala taky." šeptl Orli. Katčiny zelenomodré oči mu říkaly: "Miluji tě, Orlando." a věděl, že totéž říkají jeho oči jí. Jak tam tak stáli a hleděli si do očí a snažili se z nich číst, rychle se blížilo 20:00. V Kátině oku se mihla jiskřička, která znamenala jediné: "JSEM TVÁ LÁSKA JEDINÁ. JEN TY MĚ LÍBAT MÁŠ V TUTO CHVÍLI NEOPAKOVATELNOU." Kdyby teď někdo nakoukl do okna, asi by nevěřil vlastním očím. Orlando a Káťa se objímali a líbali. Katka ani necítila, že má levou nohu elegantně zdviženou jako v líbačkách v romantických filmech. Tu noc se Katce spalo pohádkově. Celou noc se dotýkala Orlandova těla a cítila se bezpečně. Jeho levá ruka spočívala na jejím levém boku a jemně ji k sobě tiskl.
Ráno se Katka probudila a nemohla si vybavit události předešlého dne. V kuchyni ležela na stole obálka a dopis.
"Dnes tě nenechám jít do školy samotnou. V obálce je 2.500,- Kč. Dej je své matce.
P. S.: Díky za krásný večer. Orlando."
"Tak tohle jsem nečekala." řekla Katka. Náhle jí zazvonil mobil a na displeji se ukázalo KLÁRA. "Čus, Kláro, co je?" zeptala se. "Katko, konečně jsem tě zastihla na mobilu. Kde seš?" ulevilo se Kláře. "Není u tebe máma, táta nebo Honza?" zjišťovala Katka. "Ne. Jsem tu sama. Honzák má až od 8:30." ujistila ji sestra. "Pak je to v suchu. Jsem u Orlanda doma." oddechla si Katka. "COŽE?!?" křikla Klára tak silně, až Katka musela mobil rychle odstrčit od ucha. "Neřvi tak, ty mako. Nečekej na mně na zastávce. Přijedu až ke škole později." zklidnila ji Katka. "Tak jo. Už mi jede 391, takže se uvidíme ve škole. Čau." "Čau." Katka vytrhla ze sešitu AJ list a napsala na něj:
"Mami, ráda bych se ti omluvila za své chování ze včerejška. Doma mě nečekej. Nechtěj vědět, kde se skrývám. V této obálce najdeš postrádané peníze. Zapomeňme na to, co se stalo a buďme opět rodina. Odpověz mi prosím SMSkou. NEVOLEJ MI, nezvedla bych ti to.
Katka."
"To zní dobře." pochválila si své dílo Katka. Obálku pak hodila do rodinné schránky.
Míša se o Katku bála a měla na sebe vztek. Snad X krát se jí snažila dovolat a pokaždé jí to zamítla. "Kde může ta holka bejt?" ptala se sama sebe. Večer se vrátila domů a první, co uviděla, byla bílá obálka bez známky adresovaná jí. Našla v ní dopis a peníze. Hned se natáhla po mobilu a napsala SMSku, na kterou Katka čekala celých 20 h. Domů se nevrátila hned, ale v neděli večer. Byla celá nervní z toho, co jí mamka řekne, až ji uvidí. Míša seděla na pohovce a korálkovala. "To jsi ty, Libuš?" zeptala se, protože si myslela, že přijel táta. "Ne, jsem to já, Katka." pípla skoro neslyšně její nejstarší dcera, kterou tak dlouho postrádala. "Katko, konečně jsi doma!" vykřikla mamka a samou radostí až plakala. "Už se na mě nezlobíš?" "Jak bych mohla? Kde jsi byla?" "To ti neřeknu ani za 2 tácy a půl." uzemnila Katka mamku. "Dobře už nebudu vyzvídat. Vítej mezi námi OPĚT." zakončila Míša debatu. Katka vyšla do pokoje. "Ségra, konečně seš doma!" ozval se výkřik. Klára věděla, že se Katka musí dřív nebo později vrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama